PCT Den sedmý 19.5. HORKO

Ještě se krátce vrátím ke včerejšku. Když jsme už měli kousek do města, Káju koleno bolelo tak, že se opravdu pomalu ploužil a byl za mnou. Šel kolem Američan, vypadal tak nějak čistě, košile vypadala vyžehleně :)a to šel taky s batohem, zastavil u Káji, ptal se ho na koleno, řekl že ho taky bolí a hned vyhrnoval nohavici. Měl tam kolenní ortézku, sundal ji a dal Kájovi, že ji potřebuje více. 🙂
Tak má Kája ortézku 🙂

Když jsme došli do kempu, tak se každý ptal na bolest a tak slovo pain už určitě nezapomenu 🙂
Mě tedy taky dosti bolely ty spodní nožky a ta pravá večer ve stanu nějak natekla. Cítila jsem, že tam mám hrču, ale ze spacáku jsem už nelezla.

Ráno se probouzíme v úplně mokrém stanu, venku je mlha a na nás uvnitř prší 🙂 no i vítr má něco do sebe. Dnes nefoukalo a tak se vlhkost vysrážela na stěny stanu.

Zjišťujeme že naše prádlo včera vyprané není suché, ale je mokřejší než večer 🙂
Děláme si kafe a pak snídani, tu si bereme do hikerské místnosti. Je zde dost hikerů, snidají a zahřívají se, je tady tepleji než venku.

Máme spoustu času, jelikož máme vyprané skoro vše a slunko dnes nějak nechce vylézt.
Kája se nudí, už by nejraději šel. Jelikož mám napuchlou nohu, nikam nespěchám. Jsem ráda, že můžou nožky trochu spočnout.

Pozoruji tady zvířátka. Jsou tady malí zajíčci a spousta svišťů. Zkouším je fotit a málem šlápnu na hada.
Už jsme takového jednou potkali (to na něj málem šlápl Kája), ale než jsem stačila vyfotit zmizel. Jinak je tu spousta ještěrek, některé hodně rychlé a všechny rychlejší než foťák 🙂

Slunce konečně vyšlo a prádlo se suší.
Je tady autobus, ve kterém je obchod s outdoorovými věcmi. Jdeme se kouknout. Už máme trochu sbaleno a věci necháváme ležet na lavičce venku.

V obchodě mají super věci, velký výběr za skvělé ceny. Škoda, že všechno máme.
Jdeme zpět k batohům a kolem spousta svišťů a zjišťujeme, že nám rozkousali jídlo – no naštěstí jsem ho měla jen v umělém sáčku a stihli rozkousat jen čokoládu 🙂

Jdeme se převléct a dobalíme věci. Už je skoro poledne a tak necháváme batohy před kanceláří (tady svišti nechodí) a jdeme naproti do školy, kde dnes mají místní  indiáni akci. Dáváme si tady výborné tacos, k tomu je muffin a pití. Pak se koukáme na výrobky, které tady mají na prodej. S jedním indiánem se dáváme do řeči, říká, že jsou jen malý místní kmen. A ptá se nás na cestu. Přeje nám hodně štěstí 🙂

Po jídle vyrážíme. Není to ideální čas, je dost horko. Míříme přes prérie směrem k horám. Dnes nefouká. Je úplně horko, nějakých 33 stupňů. Všude je sucho a nikde stín. Místy se úplně brodíme pískem.

Dojdeme k horám, tady je zeleno, ale ani tady nefouká. Aspoň je tu občas stín. Koryto vyschlé řeky vypadá jako pláž moře 🙂

Jsme dole a tak musíme opět nahoru. V jedné fázi Kája říká, že je to první cesta, kdy jde s kopce a přece pořád stoupá 🙂 Cesta vede totiž pořád nahoru a dolů, a přitom nadmořská výška roste.
Je tady spousta místních – denních hikerů, kteří sem chodí stanovat.
Jdeme kolem potoka, hurá. Dáváme si pauzu a opět jdeme smočit nohy do vody. To je úplně super. Nohy se ochladí a hned se lépe jde.

Cesta vede teď jenom vzhůru. Je horko a tak dnes to nebudeme přehánět. Uprostřed hory kempujeme.
Máme krásný výhled a nemuselo by zde tak foukat.
Vaříme si večeři a filtrujeme vodu. Dnes máme i náš oblíbený zelený čaj 🙂
V sedm už Kája spí. To zase budeme brzy vstávat 🙂