Stan vydržel 🙂 ale foukalo tedy pořádně, celou noc i ráno. Tak jsme jen sbalili a šli bez snídaně.
Kája si dal vločky na cestě, když já jsem volala domů – maminka má dnes narozeniny. Moc mě stejně neslyšela, protože pořád foukalo.
Šli jsme pořád ve větru až jsme byli na území větrné elektrárny. Před dvěma dny jsme na ni koukali z kopce, to jsme ještě tedy netušili, že půjdeme úplně k ní. Je na správném místě, ten vítr tady je fakt hrůza.
Přejít ten vítr bylo namáhavé. Přešli jsme, foukalo i na druhé straně kopce, ale už ne tolik. Sluníčko opět hřálo. Slezli jsme do údolí, kde tedy bylo vedro, ale věděli jsme, že za chvíli dojdeme k vodě.
A došli jsme k řece, paráda. Kája šel do stínu jist, já jsem šla hned do vody si namočit nohy. Voda perfektní. Šla jsem tedy vytáhnout Káju a celí jsme se namočili. Vody sice nebylo na plavání, ale na ochlazení to úplně stačilo. Paráda.
Hned se šlo lépe, aspoň chvilku 🙂
Opět jsme vystoupali na hřeben a chvilku šli po hřebeni.
Pak se opět přihlásila únava a bolavé nohy. Dole pod kopcem však měla být další voda a tak jsme šli dále.
Kolem čtvrté jsme došli k potůčku, dali jsme si tady pauzu, krátkou a rozhodli se jít ještě dál. Cesta vede podél potůčku a tak jsem se těšila, že si večer znovu zchladím nohy.
Nemohli jsme se shodnout, kde budeme stanovat. Nakonec jsme přece jen našli místo vedle vody. Takže dnes i s večerní hygienou 🙂 A moc tady nefouká, takže noc bude super.