PCT DEN 17   29.5.  Zpět na trailu

Vyspaní do růžova vyrážíme na autobus. Náš plán se opět mění, poté co nám řidič sdělí, že tam kde chceme nám nemůže zastavit, že staví až v San Bernardinu.

Hledáme tedy jinou možnost a nacházíme. Pojedeme do Wrightwoodu.

Hledáme autobus. Celkem ráda opustím tohle místo. Za celou dobu jsme potkali pouze dva bílé, jinak kolem nás jen černoši. Zjišťujeme, že musíme jedním autobusem se posunout k druhému. Řidička je ten druhý bílý člověk zde.

A tak jedeme. V autobuse pán před námi zjišťuje, kdo jsme a co děláme, o PCT neví, ale velmi se mu to líbí a my aspoň trochu mluvíme anglicky 🙂

Jsme na přestupu a čekáme na další autobus. Cestování busem je levné. Jsme v nějakém obchoďáku. Nevím jak se tady všichni uživí, jelikož jich je tady opravdu spousta, těch obchoďáků.

Chceme si dát kafe, ale je ještě zavřeno. Otvírají v osm a nám to jede v 8.15 takže kafe si nedáme.

Hura jedeme do Wrightwoodu. Je to moc hezké městečko uprostřed hor, konečně. Dáme si snídani a vyrazíme.

K trailu to máme 3,2 míle s převýšením asi 2000 stop. Vždycky zpět k trailu je to drapák 🙂

A hurá jsme zpět na PCT. Cesta je příjemná. Opět jdeme střídavě nahoru a dolů a zase se nám otevírají krásné výhledy.

Jdeme kolem dvou nádrží s vodou. Kája se dobře nasnídal a teď se opět žene. Nepotřebuje ani chvíli pauzy. Já ji samozřejmě potřebuji 🙂
Domluvíme se, že pauzu dáme na parkovišti.

A chvilka nepozornosti před parkovištěm a ležím na zemi. Tedy s batohem se blbě padá. Vyvrtla jsem si kotník a trošku nabila kolínko.
Dojdeme na parkoviště a koukám na to koleno. Je zde jeden hiker z Koree. A hned mi dává tygří mast. Tak zalepeno.

Spousta hikerů se sem nechává dovézt, aby nemuseli šlapat ten kopec. No my už ho máme za sebou. Jdeme kousek dál, kde v kempu má být voda, ta ale neteče. Tady nás dohnal Fin Marcus, ten byl ukecaný:), tak mile, povídali jsme si celkem dlouho a pak natáhl svoje nohy a byl v trapu 🙂

My jsme popošli ještě asi míli a skoro na kopci (7450 stop) jsme dnes zakempovali.