PCT DEN 37, 18.6. SNÍH, VODA, OHEŇ

Ráno byla velká zima. Stan byl úplně zmrzlý. Čekali jsme až vyleze slunce a rozmrzne. Není moc příjemné lézt do mokrých bot. Naštěstí máme nepromokavé ponožky a tak si bereme tyto.

Dnes jsme šli pomalu, všude kolem bylo plno sněhu nebo vody. Tak jsme chvílemi hledali trail a chvílemi cestu, kudy se dá přejít. Hrozně to zdržovalo.

Taky jsme párkrát brodili, dnes jsem se rozhodla brodit v kroksech, ať mám suché boty a stejně jsem si do nich pak nabrala bahno.

Všude je plno vody a kamení. Jdeme tedy pomalu, určitě tady budeme dýl. Už po čtyřech mílích chce Kája oběd. Říkám mu, že si ho dáme až zase u jezera. Cesta zase vede hodně do kopce. Je to hodně namáhavé.

K jezeru dojdeme až kolem půl třetí. Je tady krásně. Najíme se a chvíli odpočíváme.

Pak jdeme, cesta vede opět po kamení a vodou. Té vody je tu tolik že už to brodění leze krkem. Teď klesáme do údolí a jdeme údolím.

Najednou Kája zastaví a ukazuje před sebe a tady srneček, pase se. Kouká na nás a pase se dál.

A opět je tu voda, tentokrát dost hluboká. Přecházíme ji a jsme celí mokří. Já až po kalhotky. Na druhé straně je dědeček hříbeček z Pensylvánie. Kempuje tady a tak se přidáváme.

Za chvíli dorazí ještě jedna, kterou jsme zde už také potkali. Převlékám se do suchého a Kája vaří večeři. Stan jsme již postavili, aby nám uschl.

Kalhoty mám úplně mokré a dívám se, že vedle mají oheň. Říkám Kájovi, že jdeme tam. Potřebuji si usušit kalhoty.

A tak tam jdu a seznamuji se s Annou z Michigenu. Dávám si na kámen kalhoty a jdu si pro večeři. Jdeme i s jídlem k ohni. Kája se ptá Anny zda dědeček už spí. A ta na něho zavolá ať jde k ohni. A tak sedíme u ohně a povídáme si. Dědeček je Majk a trail jméno má něco jako Všetečka.

A tak sedíme, já si suším kalhoty a povídáme si. Anna šla loni Santiago de Compostela, má tři holky 8,6 a 4 a ty teď hlídá bývalý manžel. Majk už šel Apalač a PCT jde vklidu a pomalu a jenom část. Anna jde také jen část.

Je to fajn večer, ani moc nevadí, že nás štípou komáři.