PCT DEN 46,  27.6., ČERNÍ MEDVĚDI

Ráno u jezera bylo teplé a klidné. V noci ještě dorazili dva hikeři, ale ti ještě spali.

Vyrazili jsme celkem časně. Kája je jako stroj, usmyslel si, že cestu, kterou jsme měli v plánu jít čtyři dny, stihneme nejlépe za dva. Zařadil rychlost a letěl.
Mě to moc nešlo. Zase se šlo po kamenech a hned ze startu jsem cestou z kopce šlápla na nějaký volný kámen a opět si zvrtla levý kotník. Naštěstí jsem měla na sobě stahováky na tu fascii, což kryje i kotník. A tak se zvrtl jen trochu.

I tak mi chvíli trvá než to rozejdu. Cesta vede opět přes sedla. U jednoho jsou ještě zbytky sněhu. U druhého na chvíli zastavíme. Dole pod námi je jezero a voda se krásně vlní. Říkám Kájovi, že takhle si to představuji. Chvíli si odpočinout a kochat se tou nádherou kolem. 😁 No on se kochá v rychlosti, když jde. A pořád musíme stihnout ty míle. Achjo

Vyrazíme dál, kolem nás se preženou dva mlaďoši, koukají jenom pod nohy, nahlas mluví. Tak toto by mě fakt nebavilo. Nevšimnou si ani jezera, nevnímají ty zvuky kolem…

Jdeme dále. Cesta vede skoro pořád po kamenech. Je znát, jak jsme oba z toho chození unavení. Kolem poledne si sedneme. Potkáváme dva denní hikery, manželský pár. Kája říká, že museli od někud přijít. Nemají s sebou stan. Tak se jich ptám. Ukazují nám cestu do kempu. Říkají, že je tam hodně aut, ale že k cestě je to daleko. Jdeme tam.

Ke kempu je to taky daleko, a je to spíše jen parkoviště. Kája samozřejmě nechce čekat až někdo pojede a tak jdeme k rozcestí pěšky. Na rozcestí zjišťujeme, že stále je to jen jedna cesta, jelikož druhá strana cesty je zavřená. A tak opět jdeme dál na další rozcestí.

Projede kolem jedno auto, ale to nám nezastaví. A tak jdeme. A najednou Kája ukazuje před sebe a tam běží přes cestu medvěd.
Jdeme stále dál. Chceme dojít na nějakou hlavní cestu, ale ta je pořád daleko a tady nic nejezdí. Už je večer. Za chvíli vidíme dalšího medvěda. Uteče do lesa, pak si sedne a kouká na nás. By mě zajímalo co si asi myslí 😂😂😂😂

Toho stihnu i vyfotit. Už se stmívá. Moc se nám tu nechce kempovat, když kolem samý medvěd. Nakonec sejdeme už s čelovkou na dno údolí, přejdeme řeku. Jelikož je už tma tak na hlavní cestu už nejdeme, ale kempujeme tady. Pro jistotu dáváme všechno jídlo dále od stanu. Zjišťujeme, že jsme ušli více jak 26 mil. No nohy bolí pořádně.