Rozhodnutí

A máme tady prosinec a k nám opět doputovala myšlenka na PCT.

Jít či nejít, toť otázka.

Tady je něco málo o trailu, pro ty co neví i pro ty co ví :), ať víte o čem byla naše volba.

Pacific Crest Trail v roce 2018 slaví 50 let od svého vzniku. Je to 4 286km (2 650 mil) dlouhá trasa mířící od hranic  Mexica až do Kanady. Vede přes 25 národních lesů a 7 národních parků. Trail se vyhýbá civilizaci a vede z  cca 95% divočinou. Pohybuje se v nadmořské výšce od hladiny moře po 4.000 m.n.m. Míjí hodně přes 1000 jezer a prochází přes 60 horských průsmyků.

Spoustu lidí se mě ptá na převýšení, tak celkem asi 90.000 – 100.000 m :), jaké je to doopravdy vám napíšu z cesty. Statistika říká, že na konec dojde 1 z 10. 70 % to vzdá hned ten první měsíc.

Trasa vede přes Kalifornii, Oregon a Washington, pak překročí Kanadskou hranici a po dalších 14 km končí.

Tolik z teorie. Skutečnost Vám snad budu psát déle než jeden měsíc přímo z terénu. Ale vraťme se k prosinci. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme. Znovu jsme začali zjišťovat informace a zjistili jsme, že trošku pozdě. Na trail musíte mít povolení, bez něho na trail nemůžete, a toto povolení se rozdává už v listopadu – tedy ta hlavní várka. Jelikož se na trail každoročně vydává více a více lidí, chce to PCT Organizace trochu korigovat a tak se rozdává 50 povolení na den. V listopadu je to 35 na den a zbylých 15 se naštěstí pro nás rozdává v lednu.

Takže po tomto zjištění jsme opět dali PCT trochu k ledu a užili si vánoce. Do kalendáře jsme si však již zaznačili datum 17.ledna, kdy měla být spuštěná druhá várka rozdávání povolení. Rozdává se v jejich čase, takže jsme vstávali nad ránem, abychom zjistili, že jsem to blbě spočetla a start povolení je až v osm večer našeho času. Takže znovu jsme se přihlásili večer. K povolení vyplňujete pár stránek v angličtině, máte na to asi 12minut. Optimální čas startu PCT je v dubnu, tak v polovině, nebo kolem 20, tak aby jste došli do Kanady za relativně hezkého počasí.

Začala jsem tedy vyplňovat duben, leč na konci při platbě dobrovolného příspěvku jsem se trochu zadrhla a když jsem se chtěla vrátit, tak už mě to do dubna nepustilo, celý březen a duben byl již plný.

Zvolili jsme tedy květen a vyplňovali. Tentokrát se nám to povedlo. A 13.5. je naše datum 🙂 Po vyplnění okamžitě nevíte zda vám přijde povolení a tak nastala doba čekání. Za cca 2-3 týdny povolení došlo – hurá máme povolení.

Takže co dál? Jelikož je cesta delší než 3 měsíce, potřebujeme víza. Opět vyplňování spousty papírů v angličtině (pro nás neaglicky mluvící paráda). No a pak už jen zaplatit a domluvit si pohovor na americké ambasádě.

A o tom zase příště 🙂