Víza, Tomáš a první nákup

A máme únor. Povolení dorazilo a můžeme tedy plánovat dále.

Zjišťujeme vše k vízům. Do Prahy se chystáme na přednášku Tomáše, který šel PCT loni, a tak se snažíme datum návštěvy americké ambasády naplánovat taky tak.

Cca 5 dní před odjezdem do Prahy mi volá Marťa (voláme si tak 5x do roka) a při hovoru z ní najednou vyjde „A nechcete jet do Prahy o den dřív a zajít si do divadla, mám volné dva lístky a je to i s rautem?“ 🙂 Ten vesmír to umí, ale tak krásně zařídit. Moc rádi.

Jedeme do Prahy tedy 27.2. navečer a jdeme do divadla. Divadlo je super a raut je prostě boží. Druhý den ráno jsme objednáni na ambasádu. Objednáváte se tam na určitou hodinu. Naše recepční v hostelu nám říká, že nejlépe se tam dostaneme tramvají 22. Jdeme na zastávku, když přicházíme zrovna jedna odjíždí. Máme čas. Tramvaj jezdí co 8-10 minut, tak si jdeme koupit lístky a čekáme. Žádná 22 však již nejede, uběhne 20,25 …minut a stále nic.

Čas nám už skoro došel. Jedeme tedy jinou, která nejede úplně tam kam chceme, a kopeček na Malou stranu vybíháme. Nahoře, ale nevíme kudy. Vidím tam měšťáka, sice zrovna telefonuje, ale stoupnu si k němu, aby mě viděl, tak pokládá telefon, a radí nám kudy se dát. Je příšerná kosa a my běžíme směrem k ambasádě. Jsme objednaní na půl devátou a přibíháme něco po půl. Naštěstí je venku fronta čekajících a tak se postavíme za. Někteří jsou tady ještě na tu půl devátou, jiní už na devátou. Dovnitř pouští pouze objednané a po jednom. Mrzne. Čekáme.

Když přijdeme na řadu Kája se zeptá, zda nás pustí oba. Prvně zkontrolují, jestli jsme objednaní na stejnou hodinu a pak nás oba pouštějí. Po přečtení pár zpráv na internetu, ak to tady probíhá, jsme celkem nervózní, hlavně z pohovoru v angličtině. Jdeme střídavě ke třem okýnkům, všichni jsou zde moc milí. Nakonec poslední pán, který má s námi dělat pohovor je nejmilejší. Ptá se nás akorát, zda jsme na PCT trénovali, jestli jsme byli už v USA a pak nám přeje šťastnou cestu a víc po nás nechce. Je to sice Američan, ale snaží se mluvit česky.

Tak a máme to za sebou 🙂 Víza tedy máme a můžeme jít nakupovat.

Doteď jsme nic nekupovali, a nikam takto nejezdíme, takže celou výbavu si musíme koupit. Naštěstí má Kája vše nastudované, a ví co, a z čeho. Jdeme do prodejny Nalehko, kterou mají nově otevřenou i v Praze. Přijdeme tam něco před polední pauzou. Kája říká, že se jen koukneme a pak se třeba vrátíme. Jsme tam chviličku a už se na pultě kupí věci, které si odsud odneseme. Kája vypadá, že chce vykoupit celý obchod. Za chvíli zde pobíhá v trenkách a zkouší vše co najde :), prodavač Péťa zapomíná na polední pauzu 🙂 Takže nakupujeme, ještě, že je ten obchůdek tak malý, polovina věcí už leží nachystaná u pokladny. Vůbec jsem nečekala takový rychlý nákup, a ani to že zde koupíme tolik věcí.

Něco si bereme hned s sebou a něco si necháváme poslat domů poštou. Nálada výborná, a věci jsou tu supr. Určitě moc doporučuji. Kája je skoro celý oblečen. Já si nechávám nějaké věci ještě na příště, je to na mě moc rychlé.

Jdeme si věci odnést na hostel a hledáme místo, kde se koná Tomášova přednáška. Ta je až v osm, takže máme fůru času. Jdeme se najíst, a jelikož se očekává hojná účast a místa se nerezervují, tak je doporučeno přijít už v sedm. Přednášku nechceme prošvihnout a tak jedeme už na sedmou. Kavárnu, kde se koná přednáška celkem hledáme. Je tma a zima. Najdeme a jdeme dovnitř. Topení zde není, zkouší to tady vytopit venkovními ohřívači. No nic, dáme si na zahřátí kafe. Tak kafe není, zamrzla voda v kávovaru. Dáváme si tedy čaj, a sedáme ať dobře vidíme. Přednáška je super, Tomáš povídá, že by si spoustu věcí už koupil v Americe, a tak si říkám,že taky ten zbytek co mi chybí dokoupím tam. Posloucháme, pak se ještě chvíli s Tomem bavíme a před jedenáctou zmrzlí na kost jdeme na tram. Fouká ledový vítr. Těšíme se do tepla.

Přijdeme na hostel a zjišťujeme, že praskla voda v topení a tudíž se netopí. Je tady sice tepleji než venku, asi 11 stupňů, ale stejně se nemůžeme zahřát. No trénink začíná 🙂 Litujeme, že spacáky zůstali v obchodě a pošlou nám je poštou.