Je 9.3.2017 nějaký den po návratu z Malajsie.
Kája přišel domů, sedl si na židli, a říká „Pojedeš se mnou na výlet?“
Říkám: „Na výlet?, Jasně, ráda“
A on na to: „No ono to vlastně asi není výlet …., je to spíš vlastně výzva… “ a pak se konečně vymáčkl.
Chce jít z Mexika do Kanady pěšky. Nějaký Pacific Crest Trail. Tak super, zní to zajímavě. Říkal, že je to na dva měsíce a že mi pustí video. Jdeme tedy kouknout na YouTube a ouha ne 2 měsíce, ale 5-6 měsíců. No síla.
Hned 10.3. mi volá ve 4 odpoledne, že jedeme na přednášku do Brna na osmou hodinu. Zrovna mi tedy den před švihlo v zádech, nemůžu se skoro pohnout, a při představě sedět 2 hodiny v autě, pak 2 hodiny na přednášce a znovu 2 hodiny v autě se mi dělá nevolno. Tak mu říkám, že nikam nejedu. Oo, … no byl naštvaný, a že tedy i na PCT pojede sám.
Nakonec tedy jedu. Na přednášce jsme 2 hodiny neseděli, ale 3 hodiny stáli, jelikož bylo plno. Přednáška mě však uchvátila, byla úplně super, záda sice bolela, ale bylo to tak zajímavé, že jsem to prostě vydržela.
Jedeme na výlet 🙂
Kája od té doby studoval snad vše co k PCT našel, já jsem jen občas koukla na nějaké video.
Léto a podzim utekly jak voda. Nadešel prosinec…