PCT 15.5. den třetí Opět trampem

Je to tu boží 🙂

Zůstali jsme spát v asi 1160m a tak ráno máme krásný rozhled a je tu o moc tepleji než v údolí. Ráno už nám to jde lépe. Balíme, a najednou Kája říká máš ještě 8 minut. „Jak jako 8 minut?“, „aby jsme vyšli jak včera“ bude půl sedmé, včera jsme vycházeli v 7.
Ještě si musím ošetřit nohy ať to znovu zvládnou. Jakmile jsem hotová, Kája hned „máme 9 minut zpoždění“ tak první krize, posílám ho ať jde. Nepotřebuji chodit na čas, trail nám nikam neuteče. Jdu pak chvíli úplně sama a užívám si ty výhledy.
Kája pak na mě čeká, a dál už jdeme spolu.
Sejdeme do údolí, kde je kemp, kam jsme včera nedošli. Jsou tu tři stany a hikeři ještě spí, je tady pěkná kosa.
A už zase stoupáme a pořád výš. Výhledy jsou tu úžasné. Kolem 11 mě začíná pekelně bolet noha (ne, že by doteď nebolely ) a začínáme oba pociťovat únavu. Už 4 noci jsme se pořádně nevyspali a je to znát. Už by mohl ten JetLag odeznít. Teda obdivuji ty, co chodí na směny.
Jdeme pořád dál, kolem jedné už noha tak neboli. Scházíme z trailu a jdeme se najíst. Cesta vede po asfaltu a to mi dává zabrat. Naštěstí je posezení blízko. V hospodě potkáváme Skota, který s námi vycházel. Dáváme si Pepsi a objednávám kureci sendvič a Mac&cheese – tedy schválně pro vás co to čtete – co si myslíte že nám donesli?
Jíme a odpočíváme. Akorát tu nemají WiFi a slečna se tváří, že to ještě ani neslyšela. Tak uvidíme zda to dál budou mít.
Tak WiFi není ani dále. Plníme vodu, koupíme si pár zásob a pokračujeme. Já osobně si myslím, že máme jídla až moc. Cesta pokračuje takovou pěknou pěšinkou v lese, to je dobře, zase mě bolí ta noha. Po chvíli, ale už zase stoupáme. Chci dnes zastavit v prvním kempu (ne kemp s vodou apod. Ale jen místo, kde se dá postavit stan trochu rovně ), který potkáme a dát trochu odpočinout nohám. A jsme zase na vrcholu, před námi je vyhlídka do údolí, opět zde hodně fouká, skoro nám uleti kšiltky, hned vedle je i kemp. Kája chce jít ale dál. Tak aspoň chvíli spočnem, je to tady pěkné, pod stromy i stín.
Pak je blízko už jenom jeden kemp. Jdeme tedy, dále. Zastavujeme se v druhém kempu, tady není ani stín ani tráva, ale zůstáváme, další místo na spaní je daleko.
Tak aspoň koukám na zápas slunce, zapadlo něco před osmou. Jdeme spát, doufám že už konečně budeme.