PCT DEN 24 5.6.

Po snídani se loučíme a ti manželé co to tady vedou se s námi loučí tak srdečně, že i ostatní hosté koukají 👀, jsou vážně super. A říkají, že vždy máme dveře otevřené, ať kdykoli přijedeme.

Jdeme na poštu, tam potkáváme jednoho hikera, diví se, že jdeme teď na trail, slunce totiž už zase peče, no jak jinak, když jsme uprostřed pouště. 😁

Ve městě je všude zákaz stopování, tak jdeme směrem z města. Vedle je rychlé občerstvení, tak jdeme aspoň na colu. Už jsme na ni závislí 😁😁😁ano i Kája 😁. Nejvíc by taková vychlazená tedy bodla vždy tak těsně před vrcholem kopce, ale i před a po túře je tady dobrá.

A jsme za městem a stopujeme. Kája by nejraději šel pěšky, nikdo nám nezastavuje, ale pěšky je to 6 hodin a ještě kus po dálnici. Říkám, že nám někdo zastaví. A po hodině hurá zastavuje nám válečný veterán z Vietnamu. Opět říká, že pokud se vlezem tak nás sveze. Dělám si tedy místo vzadu a jedeme. Děda si chce povídat, tak aspoň Kája procvičuje. Ví, kde je trail, akorát nám zastavuje o kus dál, jelikož blíž se nesmí stát. A upozorňuje nás ještě, že voda je až za dlouho.

No voda, my víme, a proto opět máme hodně těžké batohy. Já nesu 4 litry, Kája 5. A pak jídlo na 5 dní a to už se sakra pronese.

Pro přiblížení pocitů na trailu – je vedro, opět, jdeme pískem, opět, a samozřejmě do kopce, opět. Dnes se ty nohy vůbec nechtějí rozejít. Ani mě ani Kájovi. A pořád do kopce, je to hodně roztáhlé, vždy když si myslíme, že už jsme nahoře, objeví se za rohem ještě vyšší.

Naštěstí tak v polovině kopce začne trochu foukat. Když se konečně doplazíme nahoru a jdeme z kopce, začnou mě bolet kyčle, pálit, no nic příjemného.
Naštěstí jsme se dostali opět mezi stromy a tak je tu aspoň trochu stínu.
Cesta jde opět do kopce, tak si jdeme namíchat nápoj s kofeinem, ještě kousek musíme popojít. Dnes jsme fakt pomalí. Kája je dnes taky úplně hotový.
Sejdeme kousek z kopce a zastavujeme. Je tady místa na více stanů a tady na naší straně tak moc nefouká, tak zůstáváme.

No, myslela jsem si, že po třech týdnech už si ty nožky trochu zvyknou. Tak, že by až po čtyřech? 😁

Po večeři vedle nás zastaví hiker a je taky úplně hotový. Sedí a hledí ani stan se mu nechce vytahovat. Jo tak poznáte hikery – unavení, špinaví a po ránu i podle chůze :), jelikož s rozejitím po ránu má problém každý hiker. 🙈😀🚶‍♀️🚶‍♂️