PCT DEN 48, 49, 50; 29., 30.6. a 1.7. OREGON, CRATER LAKE

Dojeli jsme do Medfordu. Zjistíme, že ke Crater Lake nic nejezdí. Je to odtud tak 90 mil. Tak přemýšlíme co dál. To jezero chci vidět. Samozřejmě se můžeme vrátit zpět a jít po PCT.

Napadne mě půjčit si auto. Koukneme k jezeru a pak můžeme jít dál na sever. Vím, že to není ani trochu hikerské 😲😉😲, ale my stejně nejsme ti skalní hikeři.

Hledám tedy půjčovnu a objednávám vůz na druhý den na ráno. Půjčovna je na letišti. V osm dorazíme na letiště a paní nám s úsměvem oznámí, že pokud nemáme kreditní kartu, nic nám nepůjčí. No oba máme pouze kartu debetní.

Je tu jedna společnost, která půjčuje i na debetní kartu. Hurá. Jdeme tam, vystojíme řadu a oni nemají žádné volné auto.
Kája se jde zeptat ještě do dalších – celkem jich je tady 5, všechny vedle sebe.

Paní u půjčovny National mu říká, že nám půjčí na debetní, ale až zítra. Já stojím ještě u Alama a ač mám i tady objednané auto, paní na přepážce tvrdí, že žádné volné už nemá, i když ji ukazuji rezervaci.

No poznáváme Ameriku i jinak. Nijak příjemně. Trošku se pohádáme 😲, no občas ta ponorka dolehne. Kája už chce letět domů. No ani se nedivím.

Domluvíme se, že tedy zůstaneme ještě jeden den a jdeme za paní se domluvit tedy na to auto na zítra. Říká, že to udělá pokud ji dáme číslo letu. Říkám, že jedeme autobusem. Dobrá, tak chce vidět jízdenky. Objednám tedy jízdenky na neděli. Paní je spokojená, teď ještě objednat auto na zítra. Říká nám stránky, objednávám. Paní je opět spokojená, znovu se ptám zda vezme debetní kartu. Tak potvrdí, že ano. Že máme přijít ráno. Že tam sice nebude, ale že je to ok.

Strávili jsme tu 2 hodiny a jsme bez energie.  A co teď. Asi jsme se fakt měli pokusit jet tam stopem. Jenže  už zase máme lístky na autobus.

Jdeme se kouknout tedy do železničního muzea. Celkem by mě to i zajímalo, mají tady celý park. Park je zavřený a kolem jen bezdomovci. Jdeme tedy do muzea kamenů. Je to na konci města. Kameny jsou však moc hezké a mají jich tady spousty.

Zpátky nás řidič autobusu bere zadarmo, i když jsme jeli později než je povolený přestup. V restauraci si bereme shake a jdeme plánovat co dál.

Ráno opět jedeme na letiště. Na přepážce je paní, která včera byla v Alamu. Je pěkně protivná a říká, že nám nic nepůjčí. Vysvětlujeme ji, že nám to paní slíbila a že jen kvůli toho jsme tady o den déle. Odmítá se s námi bavit.

No pěkně….

Jdeme tedy k přepážce Budget – ti jediní oficiálně půjčují na debitní karty. Paní první, že je to ok, ale že to bude stát 100$, no co už. Hlavně, že půjčí. Dáváme ji doklady a ona chce po nás číslo sociálního pojištění. Nemáme. Nemůže nám tedy půjčit auto. Studuji co to je a říkám ji, že ho mít nemůžeme, že nejsme občany USA ani tady nepracujeme.
Nebaví se s námi. Jdeme si sednout vedle a já koukám na to co mají v obchodních podmínkách. Jen řidičák a pas. Objednám u nich auto online a jdeme znovu k přepážce. Říkám ji co mají v podmínkách. Nechce se s námi bavit. Ale říká, že se snažila. Říkám ji, že se tedy nesnažila a ať mi dá telefon na svého šéfa.
Koukne na nás, a prý se tedy bude snažit, do 5 minut máme auto, ne za 100,ale za 50$ a najednou to jde. Stalo nás to sice spoustu energie, ale můžeme jet k jezeru 😍😍😍

Mimochodem to byli první protivní lidé tady v USA. Jinak jsou všichni moc milí.

Mnozí si možná řekněte, že jsme měli jít pěšky. No možná. Takto máme zase srovnání. Navíc je zrovna Crater Lake hodně navštěvované místo. PCT vede tak, že na něj nevidíte. Teď je sice tento kousek zrovna zavřený a náhradní cesta vede kolem jezera, ale vede hodně po asfaltu. Kousek jsme ji prošli.

Autem je Amerika hodně jiná. Tím, že je to velmi velká země, autem se vám trochu přiblíží. I tak cesta autem trvá skoro dvě hodiny. A jsme tady, a já vůbec nelituji té vynaložené energie.

Jezero je nádherné. Je to nádherná modrá. Ta barva té vody to fakt nemá chybu. Je nejhlubším jezerem v USA, vědci považují jeho vodu za nejčistší a nejjasnější na světě. Tak asi proto je tak nádherně modrá.

Má to tady úžasnou energii. Sedím a kochám se. Vyfotila jsem asi milion fotek 😂😂😂. Jedeme pak ještě kousek kolem a kousek se projdeme. Je tady sice plno lidí, ale vůbec to nevadí. Potkáváme tady i Čechy. Tatínka s holčičkou. Jakmile nás slyší hned se dávají do řeči. Přiletěli sem do Seattlu, půjčili si caravan a jedou na jih do Los Angeles. Stezku PCT neznají. Chvilku si povídáme. Moc příjemné. Doporučujeme jim určitě Yosemity. Přejeme si navzájem šťastnou cestu.

A jedeme zpět. Kája už opět spěchá. Zastavíme se ještě u velké nádrže, zjišťujeme, že je to přehrada. Ale ani tady se nezdržíme. Musíme vrátit auto (a přitom máme spoustu času ještě).

Po cestě si nakoupíme. A jedeme vrátit auto. Ještě natankovat. To je naštěstí s obsluhou 😁. Na letišti vrátíme, ale autobus mám ujede. Další jede za hodinu. Hledáme totiž dlouho zastávku. Po chvíli jede autobus na druhou stranu. Řidička zastavuje a ptá se zdá pojedeme s ní. Zase se pak vrací. A tak jedeme. Po cestě nám ukazuje Table rocks, a pak nás zavede až úplně před hotel, i když je to mimo její trasu 😍😍😍. No tohle člověk v autě nezažije.

Ráno se v hotelu loučíme a díky tomu nám málem ujede autobus. Recepční je Ind, vlastně všichni jsou tady Indové i paní. Recepční si pamatuje mé jméno. Oba nám děkují, ještě nám doporučí indickou restauraci. Jsou super. A celkem mu i rozumíme.

A pak jdeme na bus, dnes jen přesun výše. A přijdeme 2 minuty před odjezdem. Řidič má radost. Dneska jede na čas.