PCT DEN 52, 3.7., RAMONA FALLS

V noci byla pěkná zima. Vzbudila jsem se a musela jít na záchod. Venku zima a tma jak v pytli. Myslela jsem, že už je ráno, ale bylo teprve 22:45.

Ráno byla taky pěkná zima. Vůbec se mi nechtělo ze spacáku. Navíc vše bylo vlhké a studené. A hned ze startu jsme brodili řeku. Kája tedy přešel po dvou úzkých kládách. No já takovou odvahu nemám. Prošla jsem kus břehu, ale nikde jsem nenašla nic, kde by se dalo přejít.

Voda měla velký proud, ale nebyla široká. A tak jsem šla do vody. V botaskách. Nešlo vidět kolik je tam vody a tak jsem nechtěla riskovat. Mám  opět mokro v botách. No co už.

Jdeme kousek a je tady rozcestí. Říkám Kájovi, že půjdeme směrem k vodopádům. Moc se na to netváří, ale jdeme. A za odměnu nás čeká krásný vodopád. Je obrovský a nádherný. Pak jdeme cestou, která vede zpět na PCT a ta je taky pěkná. To byla moc dobrá odbočka. 😆😆😆

A jsme zpět na trailu. Potkáváme jednoho hikera, jde z Kanady do Mexica. Tak si chvíli povídáme. Říká, že je tam spoustu komárů. Je moc rád, že si s ním povídáme. Říká, že potkává ty hikery co jen koukají do země. Jj taky je známe. Je nadšený, že jsme z Česka.

Pak svačíme a koukáme na Mt. HOOD, ale i dnes je zahalen mraky. Nám naštěstí svítí sluníčko, ale teplo je jen přímo na slunci. Ve stínu ani moc ne.

Chvilku po obědě sejdeme na parkoviště a po dlouhé době potkáváme trail Angels. Sympatická rodinka, dávají nám pití a třešně. Kája si bere ještě koláč a banán.

Cesta vede většinou lesem a už jsou tady. Zase komáři. A kolik. Musíme vytáhnout znovu síťky. I tak nás štípou, hlavně do ruk. Není tady kde kempovat a tak se koukáme do mapy, jedno místo je uprostřed komárů a tak jdeme ještě 3 míle k dalšímu. Tady už zakempovat musíme, další místo je až za 9 mil a to už dnes nedáme.

Místo není nic moc, a navíc tady dost fouká. No i přesto zůstáváme. Rychle trochu sušíme věci. Máme vše vlhké. Slunko už zapadá a je pěkná zima. A ještě fouká.

V sedm už zaléváme do spacáku. Opět mi při psaní mrzne ruka. No už ať je ráno.