PCT DEN 53, 4.7. DEN NEZÁVISLOSTI, VÍTR

To byla noc. Celou noc fučelo. I ráno. Stan se mi lepil na spacák a tak mi foukalo přímo do spacáku. No ráno jsme vůbec nechtěli vylézt. Říkali jsme si, že počkáme na sluníčko, ale tomu se taky nechtělo vylézt. A tak jsme v tom větru sbalili, a šli.

Na sobě mikinu, zimní bundu, zimní rukavice. Naštěstí jen na chvíli. Šli jsme do kopce a tak jsme bundu za chvíli sundali. V mikině jsem však šla skoro celý den. Foukalo vždy na jedné straně kopce a my pořád chodili z jedné na druhou.

Společnost nám celý den dělat Mt. Hood. Směrem k Washingtonu se objevili postupně tři vysoké hory.
Zkoušela jsem je dát na jednu fotku, to mi moc nešlo a tak jsem je aspoň natočila. Vítr ve videu jde pěkně slyšet, i se mi třepe ruka 🤔😲, vítr byl tak silný, že jsem si myslela, že mi i ten telefon odletí.

Slunce dnes moc nesvítilo. Chtěli jsme se i dnes jít podívat na vodopády, ale cesta k nim je kvůli ohni zavřená. Vlastně je to tu kolem skoro vše zavřené, jen PCT je povolená. Teď tady nehoří, ale píšou, že je to nestabilní.

Ono jít opět přes čerstvě spálený les stejně není moc příjemné. Když jsme svačili, tak jsme pozorovali shořelý strom, který se v tom větru pěkně nakláněl a asi brzo spadne.

Cesta vedla kolem jezera, velké jezero. Ale nebyla tam žádná pláž a ani teplo nebylo na koupání.
Jinak jdeme většinou lesem, tak ani moc výhledy nejsou. Navíc je pořád pod mrakem.

A k večeru opět vytahujeme moskytiéry. Teda tady ti moskyti jsou větší a více otravní. Jsme už zase poštípaní.

Postavíme stan a já jdu vše dělat dovnitř kvůli moskytům. Kája venku vaří večeři. Ale říkám mu, ať si ji jde sníst dovnitř. Tak jde.

Teď když to píšu poslouchám jejich koncert, těch moskytů. Máme jich plnou předsíňku. Dovnitř se naštěstí nedostanou.

Je tady o poznání tepleji než minulou noc, tak se bude lépe spát. Zdáli slyšíme bouchání dělobuchů. Už začínají oslavy.