PCT DEN 54, 5.7. Columbia River, Bridge of God’s, Konec našeho PCT

Noc byla teplá i ráno bylo teplé a přesto jsme ani jeden moc nespali. Možná to bylo tím, že jsme si uvědomili, že je to naše poslední noc na trailu.

V noci nás taky budili dělobuchy na oslavy dne nezávislosti.
Ráno jsme se vzbudili, sbalili. Kája opět spěchal, jak jinak, i když máme fůru času. A začali jsme sestupovat směrem ke Columbia river.

Už nahoře na kopci jsme slyšeli troubení lodí a řeku i viděli. Je ovšem hluboko pod námi. Jdeme opět spáleným lesem, tak zde není moc k vidění.

Při podlézání kmene mi v mé bolavé kyčli tak křuplo až mi vhrkli slzy do očí. Mé nohy a klouby mi určitě  za odpočinek poděkují. No vlastně i mé ženské orgány, které si s PCT vůbec nesedly a neustále mě zlobí.

Naše cesta PCT končí. Usoudili jsme, že 2 měsíce nám stačí. A stylově ji ukončíme na Bridge of God’s, mostě Bohů, kde svou pouť ukončila i Reese ve filmu Divočina (Wild).

Cesta dolů je dlouhá 9 mil. Když se blížíme k městu začínáme potkávat spoustu denních turistů. Je tady spoustu stezek.

Dojdeme k cíli naší cesty k mostu Bohů. Most je pro auta, oficiálně přes něj vede PCT, ale není tu vůbec místo pro pěší. Mysleli jsme, že se vyfotíme až na mostě, ale provoz je zrovna velký a tak na most nejdeme.

Most spojuje Oregon a Washington. Fotíme se tedy před i se znakem PCT a jdeme si dát slavnostní oběd.
Stylově si dávám PCT hamburger 😲😍😁. A je to nejlepší burger co jsem tady jedla.

PCT bylo nádherné, náročné. Hodně nám dalo, něco nám vzalo (Kájovi svaly, mě trošku tuků 😁). Naplníme tedy statistiky a do Kanady nedojdeme. Ušli jsme polovinu z těch 2650 mil a za mě můžu říct, že jsme si to užili a jsem moc ráda, že jsme tady byli.
Při objednávání letenek mi i ukápla slzička. Holt něco krásného končí a ještě hezčí může začít 😍😘😍.

Moc Vám všem, kteří jste byli s námi děkujeme. Moc nám to na naší cestě pomáhalo a moc si toho vážíme. I díky vám jsme toho ušli až tolik. Vzkaz pro Mirka:“už můžeš Facebook zase zrušit 😁 a moc díky za podporu“

Ještě k PCT, aneb shrnutí naší cesty 😁. Myslím si, že jsme toho viděli a zažili spoustu. Ochutnali jsme atmosféru PCT, šli přes hory a údolí, koupali se v jezeře, brodili se řekami i sněhem, viděli pstruhy, medvědy, hady, pavouky, veverky a další potvory, smrděli jsme 😲😁a to pořádně 😂, měli jsme hlad, žízeň, strach i odvahu, potili jsme se i mrzli jsme. Poznali jsme nepoznané a aspoň kousek té obří Ameriky. Protože když jdete pěšky je 10 x, možná 100 x větší, než když jedete autem 😉😉😉. A stoprocentně jsme se zamilovali do této cesty. Doporučím vám ji všemi deseti. A nemusíte ji jít celou. Každá část má své kouzlo:

Jižní Kalifornie písek, kaktusy 😍, horko, poušť. Sierra hory, sníh, řeky, spoustu vody. Severní Kalifornie medvědy, jezera. Oregon hluboké lesy. A Washington tak o tom vám napíšu někdy příště 😁😉😍.

Pravda nezažili jsme vše: nesežrali nás medvědi, ale skoro se to povedlo komárům 😁😁😁😁, nezažili jsme přímo požár, bouřku, žádný velký úraz, ale tyto věci fakt zažít nepotřebujeme.

Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, třeba na anděly 😁😘😍. Takže moc moc děkujeme, že jsme tady mohli být a zažít si vše co jsme zažili a vidět vše co jsme viděli. Děkuji děkuji děkuji
😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍