PCT Den osmý, 20.5.

Jsem zvědavá jestli ty nohy někdy přestanou bolet 🙂

V noci se spalo krásně, žádná zima, žádný vítr, paráda. Opět vstáváme kolem půl šesté.
Ráno dáme jen kakao, balíme a vyrážíme bez snídaně. Není to ideální stav, mám za chvíli hlad. Zítra určitě musím snídat hned.
Zastavujeme na pauzu, ale ve stínu a je tu celkem zima.
Máme opět krásné výhledy, dole pod námi prérie, kde jsme byli ještě včera, vypadá jako moře, jak je zalitá mraky. Tady nahoře svítí sluníčko. Míříme jak jinak k té nejvyšší hoře a stoupáme. Když už se konečně vydrápeme nahoru, tak na druhé straně se samozřejmě objeví ještě větší kopce 🙂

Ještě tak v polovině kopce chceme nabrat vodu, ale pramen už vyschl a tak není. Další voda je za 4 míle. A tak jdeme dál, nějakou vodu ještě máme. U vody si pak dáme pauzu. Ale voda není ani za 4 míle. Sucho.

I tak si na chvíli sedáme a jíme, máme ještě poslední litr vody. Hned jak si sedneme, jde kolem Australan, a říká že voda je kousek, další 3,5 míle 🙂 Popřeje nám dobrou chuť, ptá se jestli máme dost vody a jde.
Všichni jsou tu moc milí.

Jdeme dál, čím míň je vody, tím větší je žízeň. Voda je pak nějakých 400 metrů od trailu, sundáváme tedy batohy, necháváme je tu a jdeme pro vodu. Jde s námi ještě jeden asi Američan. Dojdeme k tanku s vodou, ale voda neteče. Ups
Američan zkoumá a pak najde takový zastrčený kohoutek a hurá voda teče 🙂
Nabíráme si radši více a vracíme se k batohům.
Na tanku bylo napsáno, že se voda má krátce přefiltrovat, to uděláme jakmile si někde sedneme.

Hledáme místo nějaké rovné a stín. Stín tu moc není, ale najdeme rovinku a trochu stínu pod jedovatým dubem, těch je tady všude spousta.
Ještě míjíme křižovatku a zde je trail magic – v bedničce je balená voda. Bereme si tedy oba jeden půllitr a hned ho i vypijeme.
Já filtruji vodu a Kája chystá oběd – máme tortilu s tuňákem. Pak si na chvíli lehneme, slunko peče a tak si nohy musíme přikrýt tyvekem, aby se nespálili, hlavy máme pod deštníkem 🙂
Máme deštník, který je speciální na poušť.
Takhle tady od jedné do dvou odpočíváme.

Pak jdeme dál, dnes to dosti peče a moc nefouká. Cesta je příjemná. Občas potkáváme hikery.
Scházíme pomalu zase z kopce, byli jsme ve výšce asi 1700 metrů nad mořem. Dole je to zase trochu zelenější.
Potkáváme paní, která je tu se synem, tak 14-15 letým. Celkem jim to pěkně šlape. Chvilku si povídáme. Tak něco z té angličtiny asi pochytíme 🙂

Jdu na chvíli vpředu. A je tady, na cestě, takový pěkný had a vůbec nechce uhnout. Tak ho aspoň vyfotíme a chvilku počkáme než se odplazí.
Je to dnes už druhý had, ten první chřestil na Káju.

Kolem čtvrt na šest už jdeme kempovat. Je tady pěkné místo a další kemp je až za dvě míle.
Vaříme si večeři – nějakou hotovku – rýži s něčím, přidáme si tam sušený salám a jako každý večer česnek – pěkně to dochutí a udržuje nás zdravé (aspoň tomu věříme).
Máme dost vody a tak dnes větší hygiena, ty nohy to fakt potřebují:)
Ještě čaj na večer – doplnění pitného režimu. Pravda je taky trochu česnekový :), holt myčka tady není.
A lehnout. Večer se vždy velmi rychle ochladí a začíná opět foukat. Ve spacáku je však teplo.