PCT PO DOLETU

Nedá mi to ještě napsat. Jste všichni úžasní jak nás vítáte doma. Moc vám děkujeme.

Odpočíváme. Trochu ještě máme narušený režim a jediné co mi chybí, je dát si vanu. Neteče teplá a tak ještě chvíli musím vydržet.

Jinak první dojmy. Prázdno. Lehkost. Mám pocit, že mysl je ještě pořád v divočině. V noci ve spánku si tam tedy utíká odpočinout. Takže pořád ještě chodíme, oba.
Já zrovna dnes lesem a Kája dnes pustinou 😁

Znáte to, jak na vás neustále útočí miliony myšlenek? Mám pocit, že mysl je tak zklidněná, že je jen lehce odpinkává v dál 😲😁😲

Prozatím nevím co dál. Jen vím, že je třeba si to víc užívat, víc se usmívat a méně se honit za čímkoli. Život není o nestíhání. Není o tom, neustále jen pracovat a na nic a na nikoho nemít čas.

Čas je totiž velice zaludná veličina 😉, taková neuchopitelná. Jen tak si plyne, nebo občas běží jak splašený koník. Nesnažte se ho dohonit. Nechte ho plynout. Když se zklidníte, zklidní se i on. Viděla jsem to v divočině. Den měl najednou opravdových 24 hodin 😁😁😁. Nikam nespěchaly, jen plynuly.

Oba jsme za ty dva měsíce zhubli 10 kg. Jak je to relativní. Já jsem z toho šťastná, Kája ne. On to chce rychle nabrat, já ne 😂. Já bych se tam naopak měla ještě na 4 měsíce vrátit 😲😉😲.

Trochu se mi posunuly, nebo jen vyjasnili priority.
Někdy je třeba odejít daleko od lidí, problémů a situací a být pouze sám sebou. Občas totiž díky odstupu získáme jiný pohled, který nám pomůže.
A tak jsem na křižovatce, cesta, kterou se mám dále dát se pomalu vynořuje z mlhy… Nebo spíše cesty, život má spoustu směrů a některé jsou mi již úplně jasné. A já za to divočině a PCT děkuji.

Před tím než jsme jeli, jsme uvažovali nad tím, zda si vůbec můžeme dovolit vše opustit na těch 5 měsíců. Asi nás svazoval strach jít do neznáma. Strach nechat to tu vše. Strach odejít. Strach se vrátit.
A nakonec byl nejhorší jen ten strach před. A tak to bývá v životě vždy. Nic není horší než náš strach, naše obavy a jakmile se nenecháte a překonáte ho, čeká vás opravdový život. Najednou se otevřou ty krásné světy kolem vás a věřte stojí to za to.

A tak vám přeji život, ve kterém ten svůj strach vždy porazíte. Ve kterém  bude místo na dobrodružství, na změny, na poznávání a objevování. Který si opravdu užijete, tak jak chcete vy a ne ti kolem vás.

Protože nezapomínejte:

Posunout se dál bolí.
Změnit se bolí.
Ale nic nebolí tak moc, jako zůstat trčet tam, kde nemáme být

Ps: přikládám foto jednoho hikera, který zůstal až moc dlouho 😂😂😂😂😂

Ps2:omlouvám se, ale nejde mi otočit 😁😲😁